Když je důvěra důležitější než rychlost.

Jak vychovat dítě, které bude lyžovat celý život

“Můj syn by měl jít do vyšší skupiny, ostatní ho brzdí.”

“Proč už není na vleku?!”

“Měl by ses víc snažit…”

My na to říkáme… Komu to pomůže?

Berte to samozřejmě s nadsázkou, není to černobílé a najde se ten správný čas výše zmíněné vyslovit. Ale většinou se setkáváme s velkou přemírou namísto něčeho mnohem, mnohem důležitějšího. Čeho?

Důvěra

Nejlepší věc, kterou můžete udělat, je sledovat a věřit. Dítěti i instruktorovi.

Buďte v tom spolu

Ať už jste se rozhodli pro lyžařskou školu, nebo trénujete sami, jděte příkladem. Dejte dítěti čas. Čas v podobě trpělivosti i toho vašeho společného času.

Prakticky to znamená:

• Netlačit na pilu a respektovat, že sport je dovednost – vyžaduje svalovou paměť a hodiny cvičeni.

• Sport je hlavně a především radost a pohodička. Ta se nikdy nevybuduje odškrtáváním věcí, které vaše dítě zvládlo nejrychleji, nebo které už má dávno umět. Závod je dobrý prvek, ale je dobré rozlišit mezi závodem a urputností. A) je správně.

• Sport je o vnímání těla. To je schopnost, která dá dítěti přesah mimo lyže. Ale vnímat tělo není záležitost jedné hodiny nebo týdne. Je však dobré vykročit správným směrem.

Jestli chcete, abyste společně lyžovali i za 10 nebo 20 let, věčným tlačením, srovnáváním s ostatními, potřebou měnit každý den skupinu nebo neustálým měřením výkonu ještě nikdy spokojený lyžař nevyrostl. 🤍

Takže až vám bude příště připadat, že vaše dítě už by dávno mělo… nebo že má jít rozhodně do vyšší skupiny, protože… nebo že se nenaučilo, co by mělo… položte si jednoduchou otázku: Pomůže moje chování k tomu, aby mělo rádo sport? 🙂

Samozřejmě chápeme touhu po pokroku a z principu lyžařská škola znamená touhu po zlepšení. Ale věřte, že ten největší pokrok přijde právě tehdy, když se budete držet výše zmíněného přístupu.

Co vy, jak tohle téma vnímáte? Napište nám!

Sledujte nás na Instagramu